Vyrážíme na cestu!!!
Přes Budapešť až do Gerniku...
Přišla ta chvíle, kdy jsme až po poslední místo naplnily cestovatelského Jazze a vyrazily jsme na dlouhou cestu až někam daleko do Banátu. Podle pánovače cest nás měla čekat 20ti hodinová cesta, ale bylo to poprvé takto daleko a vyrážely jsme až při odpoledni, tak jsme usoudily, že bude fajn po cestě najít nocleh a jako nejpříhodnější se nám jevila večerní procházka a nocleh v Budapešti. Našly jsme přes Booking.com ubytování nedaleko centra (Opera Guesthouse)a jen zbývalo absolvovat přibližně první pětihodinovku nejprve našim Valašskem, přes Nitru, Nové Zámky na Slovensku až do hlavního města Maďarska.
Kolem osmé večerní jsme se ubytovaly v Budapešti a vydaly jsme se na menší procházku městem...jen toulání centrem mezi památkami, focení, nasávání večerní atmosféry, kdy lidé postávají u barů a kaváren, popíjejí s přáteli a hlavně se všichni usmívají a baví...
Ale my se jen dvě hodinky procházely a musely jsme jít zalehnout, vždyť nás teprve to nejlepší čeká v dalších dnech a musíme projet ještě celé Maďarsko a kus Rumunska, než spatříme Dunaj a vystoupáme do banátských kopečků...Zazvonil budík, nastoupily jsme do auta a ukrajovaly jsme další a další kilometry po maďarské dálnici. Po několika hodinách jsme s lehkou nervozitou stanuly před rumunskými hranicemi. Jen letmá pasová kontrola, koupě dálniční známky (dle různých zdrojů je vždy lepší si známku ihned zakoupit, než se později hádat s místními policisty, že se vám daná cesta opravdu nezdá býti dálnicí:-)) a celé odpoledne cesty ještě před námi. Projížděly jsme rumunskými městy (největší Temešvár) a vesnicemi, poprvé si prohlížely místní architekturu a lehce zamračené lidi, objížděly jsme místní povalující se psy a nakonec jsem se přiblížily Dunaji a věděly jsme, že již brzy obsadíme naši chaloupku, kterou jsme si domluvily přes emaily u rodiny Kusků v Gerniku. Jen těch posledních 8 km, člověk nevěří, že tak zničená cesta může opravdu vést do nějaké vesnice, ještě když je člověk ve tmě v místech, 
které vůbec nezná a jistou divokost očekává a o to více ho znervózňuje nekončící les a poloniny bez jedinného světla, které by značilo první chalupy v cílové vsi. Ale našly jsme, seznámily jsme se s domácími, František Kuska pro nás již v chalupě zatopil, dostaly jsme i něco k snědku a konečně jsme byly v Banátu...v české vesnici Gernik a mě se začal plnit další velký cestovatelský sen...a to jsme teprve přijely...
Prosím prohlídněte si cestu do Banátu i fotodokumentaci z procházky v Budapešti ve fotogalerii.